Historie Samotína

Kraj: Vysočina

Okres: Žďár nad Sázavou

Počet obyvatel: 17

 Nadm. výška:  725 m n. m.

Samotín vznikl až v poslední fázi kolonizace na poč. 18. stol. Do té doby bylo území dnešního Samotína zalesněno. Rozvíjející se výroba v železářských hutích vyžadovala stále vyšší potřebu dřevěného uhlí, tím i větší požadavky na těžbu dřeva. Tak došlo k vykácení lesa Na Samotíně. V roce 1717 dovolila novoměstská vrchnost, aby si zde pracující dělníci postavili své domky, tak vlastně vznikl dnešní Samotín.

Obec zůstala již při novoměstském panství. V roce 1767 získala vlastní pečeť, ve znaku má zajíce u jehličnatého stromu a nad ním zářící slunce. Samotín byl často přiřazován k různým okolním obcím, naposledy od roku 1992 patří ke Sněžnému.

Obec je typickým příkladem sídla s rozptýlenou zástavbou. V 18. stol. se v okolí Samotína těžila železná ruda. Z roku 1741 je zmínka o 4 šachtách. V 1. pololetí 19. stol byla těžba ukončena.

V letech 1944 - 1945 byla obec opěrným bodem partyzánského oddílu Záře. Připomíná to pamětní deska na budově zv. Partyzánka.

Na chalupě v Samotíně pobýval často hudební skladatel a pedagog Zdeněk Blažek, který byl 15 let ředitelem brněnské konzervatoře, složil operu Verchovina a na Horova slova kantátu Zpěv rodné zemi.

Místní legendou se stala samotínská hospoda a její "Samotínský vánek". Byl to bylinný likér, který podle vlastního receptu vyráběl a návštěvníkům samotínské hospody ho prodával bývalý hostinský pan Emil Tlustoš. Samotínská hospoda byla oblíbenou zastávkou všech turistů, navštěvovala ji také řada umělců.

Základní údaje: 22 obyvatel, 730 m.n.m., první písemná zpráva o obci 1717

Samotín je jedním ze sídel, které vznikly na území bývalého novoměstského panství až v poslední fázi kolonizace, a to na počátku 18. století. Do té doby bylo území, na kterém se nachází Samotín, zalesněno a patřilo pod správu rychtáře v Německém (dnešní Sněžné). Rozvíjející se výroba v železářských hutích novoměstského panství vyžadovala stále vyšší potřebu Samotín je jedním ze sídel, které vznikly na území bývalého novoměstského panství až v poslední fázi kolonizace, a to na počátku 18. století. Do té doby bylo území, na kterém se nachází Samotín, zalesněno a patřilo pod správu rychtáře v Německém (dnešní Sněžné). Rozvíjející se výroba v železářských hutích novoměstského panství vyžadovala stále vyšší potřebu dřevěného uhlí, tím i větší požadavky na těžbu dřeva. Tak došlo pravděpodobně i k vykácení lesa v místě zvaném "Na Samotíně".

V roce 1717 dovolila novoměstská vrchnost, aby si dělníci pracující při panských podnicích postavili na tomto místě domky a obdělávali okolní půdu. Když zde bylo v roce 1735 již 8 osadníků, dala tehdejší představená novoměstského panství hraběnka Hohenzollernová pozemky zaměřit a předepsala osadníkům povinnosti vůči vrchnosti. Tak vlastně vznikl dnešní Samotín, jehož název pochází od jména místní části lesa.

Obec zůstala již při novoměstském panství a sdílela jeho osudy. V roce 1767 dostala vlastní pečeť, ve znaku má zajíce u jehličnatého stromu a nad ním zářící slunce.

Samotín byl často přiřazován k různým okolním obcím .Tak v letech 1850 - 1919 patřil k Blatinám, 1960 - 1964 ke Krátké, 1964 - 1975 a 1990 - 1991 ke Kadovu, 1976 - 1990 a od 1992 ke Sněžnému. Středem katastru Samotína prochází v geologickém podloží pruh amfibolitů, zbytek tvoří dvojslídné ruly.

Samotín je typickým příkladem sídla s rozptýlenou zástavbou. Obytná stavení (některá ještě dnes roubená) byla situována přímo do obdělávaných pozemků a jsou nyní obklopena na jaře bohatě rozkvétajícími loukami. Pastviny a pole jsou rozčleněny mezemi a kamenicemi, na kterých nejčastěji rostou jeřáby, lísky a šípkové růže. Je to téměř zapomenutý kout panenské přírody, která inspirovala mnoho malířů v jejich tvorbě. Protože se Samotín nachází na samotném okraji centrálního hřbetu Žďárských vrchů, je jedním z nejčastějších východisek túr k některým vrcholových skalám. Nejblíže Samotína jsou Dráteničky (775 m), kam vede ze Samotína zelená turistická značka. Je to chráněná přírodní památka a patří k nejvíce využívaných horolezeckým terénům. Hřeben je asi 200 m dlouhý a vytváří několik věží, z nichž nejvyšší je Sokolí věž vysoká 35 m. Z Dráteniček je krásný výhled do okolí. Dříve se Dráteničky nazývaly Juránkova skála, místní název je Drátník.
Od Dráteniček vede červená turistická značka na malinskou a Lisovskou skálu. Malinská skála (811 m) je chráněnou přírodní památkou. Je to skupina 3 skalních útvarů. Setkáme se zde s drobnou puklinovou jeskyňkou hlubokou 3 m. Jde o tzv. pseudokrasový jev. Vzdálenější Lisovská skála (802 m) je rovněž chráněnou přírodní památkou. Je to zalesněný skalní útvar s lavicovou odlučností ruly.

V 18. století se v okolí Samotína také těžila železná ruda. Z roku 1741 je zmínka o 4 šachtách poblíž cesty ze Samotína do Blatin. V prvním pololetí 19. století byla těžba ukončena.

Místní legendou se stala samotínská hospoda a její "Samotínský vánek". Samotínský vánek byl bylinný likér, který podle vlastního receptu vyráběl a návštěvníkům samotínské hospody prodával bývalý hostinský pan Emil Tlustoš. Samotínská hospoda byla oblíbenou zastávkou všech turistů, navštěvovala ji také řada umělců. po smrti pana Tlustoše (1988) však zůstala svérázná hospůdka uzavřena.

V letech 1944 -1945 byl Samotín opěrným bodem partyzánského oddílu "Záře" (Zarevo). Připomíná to pamětní deska na budově zv. Partyzánka.
Na chalupě v Samotíně často pobýval hudební skladatel a pedagog Zdeněk Blažek (1905 - 1988). Byl 15 let ředitelem brněnské konzervatoře, složil operu "Verchovina" a na Horova slova kantátu "Zpěv rodné zemi".

Samotín nemá přímé autobusové spojení. Autobusová zastávka v Krátké na lince Žďár nad Sázavou - Daňkovice je vzdálená 2 km.